 |
||||||
Komorní výstava v Jihlavě.
 |
Výstava Jiřího Škarýda v Minigalerii Trifoil 28. 1. – 31. 3. 2012 Trifoil, Husova 10, Jihlava |
Komorní výstava obrazů Jiřího Škarýda chce alespoň ve zkratce ukázat zajímavé malířské dílo, které je veřejnosti zcela neznámé. Škarýd ač formálně malíř-amatér dokázal ve třech desetiletích své tvorby (60.-90. léta) vytvořit dílo s natolik vnitřně konzistentním vývojem, že se tak běžnému amatérskému malování ve výsledku vymyká. Jeho umělecká cesta, ač se odehrála v rámci běžné malířské tematiky, zejména krajinomalby, nese rysy jedinečnosti, když se od prvotního malování víceméně v realistickém duchu posouvá k stále sumárnější syntéze kresebného znaku a atmosférické barevnosti. Tento třeba tušený, leč vytčený cíl, dokázal naplňovat a rozvíjet v jednotlivých často velmi přesvědčivých obrazech. Vrcholem jeho snah je poetický soubor obrazů vodních ploch v polovině 70. let. V závěru tvorby (pol. 80. let) se posouvá k stále větší autonomii výtvarných prostředků v modernistickém duchu.
Retrospektiva ve Světlé nad Sázavou.
 |
Výstava Jiřího Škarýda v Galerii Na Půdě 4. 10. – 13. 11. 2011 Galerie Na Půdě, Nám. Trčků z Lípy, Světlá nad Sázavou |
Jiří Škarýd (1923-2009), i když se mu nedostalo uměleckého školení a fakticky je amatérským malířem, dokázat vytvořit zajímavé malířské dílo. Dochovaná pozůstalost jeho prací čítá na 300 obrazů a časově pokrývá přes 3 desetiletí – jsou to především 60., 70., 80.léta. Zvláštním rysem je, že první dochované obrazy spadají až do jeho dospělého věku a není jisté, zda se malování věnoval i předtím, ve svém mládí.
Leč už první dochované práce vykazují určitou zdatnost vidění i techniky. Tyto prvotní pokusy se vážou k malířským kurzům pro veřejnost světelského akademika Františka A. Jelínka a jsou jím do určité míry ovlivněny. František A. Jelínek byl absolventem pražské Akademie u prof. Schwaigera a v následné umělecké kariéře zastával konzervativní názor iluzivní malby postavené na citacích starých mistrů, zejména barokních. Stal se oblíbeným portrétistou, malířem aktů a květin, později se věnoval též krajinomalbě. Zájemce, které vyučoval ve svých malířských kurzech, zasvěcoval do malby právě na příkladě svých silných stránek, svých stanovisek – vyučoval pečlivému studiu modelu, portrétu a vedle toho plenérové krajinomalbě. Škarýd od něj zprvu přejímá iluzivní techniku měkké modelace, ale záhy se od ní odvrací, neboť nevyhovuje jeho malířskému naturelu a také zřejmě chápe, že Jelínkova nedotčenost moderním malířstvím, nemusí být výhradně premisou, neboť moderní malířské směry přinesly kromě určitého zmatení situace pro amatérské adepty malířství i mnoho velmi pozitivních výdobytků, které potencionální malíř svobodného ducha může úspěšně absorbovat. Studoval proto celé dějiny umění bez výjimky a postupně rozváděl spektrum svých malířských prostředků i praktickými pokusy.
Počalo tak období experimentování s malířským jazykem, kdy se malíři podařilo dosáhnout velkého rozpětí možností, že si mnohé obrazy jsou nepodobné, jako by je maloval někdo jiný a přesto nejde o samoúčelné exhibování, ale o osobní průzkum malby, kdy malíř hledá sám sebe a především, dobrou, upřímnou malbu. Toto období pokusů zabírá 60.léta.
Poté následuje období zklidnění, kdy své rozptýlené malířské možnosti syntetizuje do osobitého výtvarného názoru, jakéhosi svého slohu. Tento projev se váže k rozsáhlému souboru obrazů vodních ploch a zabírá celá 70.léta. Projevuje se v nich smysl pro konstruktivní řád celku, expresivní či až znakové pojetí tvaru a veliký cit pro barvu, kterým je malíř schopen vyjadřovat nejjemnější odstíny vzduchu. Přesto obrazy působí skutečně. Lze v tomto případě použít opisný termín: konstruktivní realismus. Jsou to práce osobní tvůrčí zralosti a svébytnosti.
Naznačené možnosti výtvarné zkratky a hry postupně dovádí do stále výraznější podoby. To už ovšem v období 80.let, kdy dochází k větší volnosti
jak barev, které jsou na motivu postupně zcela nezávislé, tak kresby, která je od malby jakoby oddělena v jiné vrstvě, přesto opět v celku motiv ze zřetele neztrácí. Tento pozdní sloh nese určité ozvuky dobového malování v duchu pozdního modernismu. U Škarýda však vidíme nikoliv rozklad tohoto názoru, ale stále u něj zůstávají pozitivní hodnoty – invenční práce s barvou, s kompozicí, prostorem. Malíř tak dospěl k malování autonomnímu, neiluzivnímu a svou cestou se přiblížil malířům, které obdivoval (například G. Braque). Velkým tématem posledního období se stalo město Světlá nad Sázavou.